Houby – velcí chemici, velcí léčitelé

Houby stály vždy trochu stranou jiných dvou velkých skupin živých bytostí – rostlin a živočichů. Možná je to proto, že jim chybí krásné oči či výrazné květy, že zdánlivě neinteragují s člověkem. Stále více se ale setkáváme s tím, že si lidstvo začíná uvědomovat mimořádnou hodnotu houbového království počínaje využitím pro kulinářské účely až po medicinální používání plodnic a podhoubí.

Terapeuti, studenti a zájemci z řad široké veřejnosti, jejichž předmětem zájmu je tradiční čínská medicína (TCM), vědí, že takzvané bylinné směsi, které tato alternativní medicína využívá, zdaleka nejsou jen rostlinného původu. V zemi původu, v Číně, se navíc do léčebných produktů nepřidávají pouze byliny, houby a minerály, ale rovněž živočišné produkty, za což si TCM vysloužila zejména na západní polokouli řadu odpůrců.

Bylinné směsi v TČM

Houby jsou ovšem zastoupeny ve velké většině výše uvedených bylinných směsí tradiční čínské medicíny, ať už se prodávají standardizovaně jako takzvané wany, piany či prášky nebo se jedná o směsi sestavované na míru jednotlivému klientovi – už to prozrazuje jejich důležitost v procesu léčby.

A tak můžete ve složení přípravků číst například slovní spojení Poria cocos (Fu Ling), Ganoderma (Ling Zhi), Trametes versicolor (Yun Zhi) a další. Popořádku se jedná o pórnatku kokosovou, lesklokorku lesklou (prodávanou pod názvem Reishi) a outkovku pestrou (Coriolus). Tyto tři uvedené druhy však ani zdaleka nejsou všechny, které v čínských směsích najdete a které se tam „schovávají“ jako nesmírně důležitý léčebný element.

 

Kromě léčby těmito čínskými směsmi, které jsou pro tradiční čínskou medicínu typické, se houby objevují na západním trhu i v dalších podobách – například jako součást čajů, káv, mastí a podobně.

Houby nejsou rostliny. Neumějí fotosyntézu, nemají kořeny, listy ani květy. Živí se mrtvými, ale také živými rostlinami a živočichy. V živých organismech se chovají buď paraziticky, a tím své hostitele zabíjejí (pak nastoupí saprofyté), nebo symbioticky, a tedy na způsobu obživy s hostitelským druhem spolupracují. Rozmnožují se pomocí výtrusů.

Přes to všechno, co o houbách víme, je ani zdaleka neznáme. Poslední desetiletí konečně probíhají výzkumy funkce hub v celém ekosystému. A ukazuje se několik podstatných věcí:

• Každým nadechnutím se nám do organismu dostane přibližně šest až dvanáct spór nejrůznějších druhů hub (patří mezi ně i plísně a rzi; některé nám pak v případě oslabení organismu mohou vyvolat infekci různého stupně nebezpečnosti).
• Pod každým krokem, který uděláme (nejen v lese, ale kdekoli), se nám vine mycelium o délce několika kilometrů.
• Kolem každého živého kořene (od velkých kořenů stromů až po miniaturní kořínky čerstvě vyklíčených rostlin) je obmotáno mycelium pomocí úchytů (říká se jim hyfy), jež pomáhají rostlině k tomu, aby nejen přežila, ale aby vůbec mohla růst a žít – tento vztah se jmenuje mykorhiza. Není ani tak důležitý pro houby, zato je životně zásadní právě pro rostliny. Druhů mykorhizy je několik a jsou specifické pro různé druhy rostlin – například jinou mykorhizu využívají orchideje a jinou konifery.
• Houby „operují“ pod zemí. Tam je schována většina jejich „těla“ a odtud nám o sobě tu a tam dají vědět v podobě nejrůzněji tvarovaných plodnic všemožných barev a vůní. A samozřejmě také různého stupně jedlosti – od jedlých a výtečných druhů přes druhy nejedlé až po ty, které nás mohou omámit nebo rovnou zabít.

Rostliny naproti tomu většinou vnímáme jako světlé (jang) a nezáludné živé organismy, které rostou (většinou) směrem vzhůru ke slunci (jang) a jimž poměrně dobře rozumíme, i když i mezi nimi jsou druhy, jež nám mohou ublížit.

 

Vše – a to platí pro houby i pro rostliny – je dáno mírou; ne náhodou v podstatě každá alternativní medicína využívá homeopatický princip „podobné léčí podobné“. A pak záleží na množství podané účinné látky, zda nám prospěje, nebo nám ublíží – to platí nejen pro jedovaté rostliny a jedovaté houby, ale i pro zdánlivě jemně působící preparáty typu heřmánek (zde poznámka: NIKDY se nepokoušejte sami získat homeopatické ředění jakékoli jedovaté houby nebo rostliny; zahráváte si tím se životem!).

Plodnice, které využíváme v běžném životě i v alternativní léčbě, jsou cosi jako plod houby (anglicky se jim říká „fruiting mushrooms“ a slovo „mushroom“, případně „fungi“, v zahraniční mykologii označuje celou houbu). 

Podstatou houby tedy nejsou hříbky a další plodnice, které sbíráme a využíváme, ale její podhoubí – mycelium*. Proto část firem využívá pro léčbu nikoli tyto plody, ale právě mycelium. Podhoubí má navíc natolik báječné vlastnosti, že se užívá nejen v potravinářství a pro léčbu lidí i zvířat, ale kupříkladu také jako inovativní materiál k výrobě různých předmětů počínaje rakvemi (ano) přes stavební prvky až po obaly pro ochranu elektroniky.

Jestliže si znovu projdete výše uvedené informace o způsobu života hub, otevře vám to dveře k pochopení jejich léčivého účinku.

• Jejich nejdůležitější část najdeme pod zemí; jejich působení na okolní svět je komplexní a životodárné (vztah s rostlinami, ale také třeba s lidským mikrobiomem).
• Umějí své okolí udržet při životě a pomoci mu, ale také ho zabít.
• Některé druhy dokážou proniknout do nitra organismu (rostlinného i živočišného) a odtud způsobit postupné drastické umírání hostitele (rod Cordyceps ).
• Je jim vcelku jedno, jak vypadají, protože ani pylem, ani krásou květů nepotřebují přitahovat pomocníky (opylovače) – vystačí si samy.

Houby jsou tedy v léčbě naprosto zásadním fenoménem. Umějí proniknout do hloubky organismu a tam tiše a intenzivně pracovat – využívají se proto i při nejkomplikovanějších diagnózách, například při autoimunitních onemocněních, při alergiích, po těžkých infektech (částečně i při nich), jako prevence i součást léčby onkologických onemocnění, při psychických obtížích a tak dále.