Maté zelené (Cesmína paraguajská) 100g

Cesmína paraguajská neboli MATÉ má silnou chuť a vysoký obsah kofeinu, díky kterému má povzbudivé účinky.

 

V Jižní Americe se tradičně užívá k překonání extrémních podmínek.

 

Cesmína paraguajská má povolená následující zdravotní tvrzení dle NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 432/2012 (ze dne 16. května 2012), které platí od 14.12 2012.

1 čajovou lžičku maté přelít 0,25 l vroucí vody, přikrýt a nechat 3 - 4 minuty louhovat.

Nejvhodnější je pít dva šálky denně - první ráno, druhý kolem oběda (večerní podávání se nedoporučuje).

Čaj se pije neslazený. Gurmání jej srkají pomocí trubičky zvané bombilla.

 

Maté zelené - list.

 

Z knihy Po stopách anděla o MATÉ

 

Nádobí je umyté. Máme spoustu času a Klaus navrhuje, že ještě chvíli posedíme. Vracíme se k odpočívadlu, já se s radostí uvelebím na lavičce a užívám si sluníčka, které na nás chvílemi vykukuje. Klaus zmizí k autu a po chvíli se ke mně blíží se zvláštní nádobou v ruce.
„Něco málo z naší tradice,“ sděluje mi s úsměvem a pokládá baculatou nádobku mezi nás na stůl.
Dívám se na to trochu nedůvěřivě. V nádobě je podle všeho bylinný čaj. Zelené lístky se pohupují na povrchu a zajímavě voní.
„Nesjedu se po tom, že?“ ptám se na půl vážně.
Klaus se začne smát. „Máš strach z našich tradic?“
„Upřímně? Trochu,“ odpovídám popravdě a dívám se na plovoucí bylinky.
Klaus dá do nádoby kovovou slámku a vysvětluje: „Tomu se říká bombilla. Slouží to jako filtr.“
„A co je to za byliny?“ ptám se zvědavě.
„Je to čaj, kterému se říká chimmarrao a dělá se ze suchých listů Yerba mate,“ vysvětluje mi Klaus a zastavuje mi ruku, když chci obsah nádoby zamíchat tou kovovou slámkou. „Čaj se nesmí míchat a už vůbec ne bombillou. Ta se pak ucpe a ty místo čaje máš v puse zbytky byliny. Když budeš hodná, naučím tě ho připravovat. Zatím zkus ochutnat,“ povzbuzuje mě. „Dle tradic bych jako hostitel měl pít první, ale vzhledem k tomu, že jsem ve tvém autě, to zas takové porušení nebude.“ A úsměvem mě znovu povzbudí.
Trochu nedůvěřivě se nakloním k nápoji a nasaju vůni. Nejraději bych využila zase technické vymoženosti a podívala se na Google, o jakou bylinu se vlastně jedná. Na druhou stranu vím, že můžu Klausovi věřit, a při své práci jsem toho ochutnala už poměrně dost. Vezmu tedy do ruky slámku a nasaju první lok. Chutná to zvláštně. Přirovnala bych to k silnému zelenému čaji, který jsem pila v Japonsku, v kombinaci s nějakou pikantní bylinou, kterou nedokážu popsat. Nijak zvlášť mě to neuchvacuje.
„Hmm,“ zamumlám a předávám to Klausovi do rukou. Ten také z bombilly usrkne a podává mně to zpět.
„Znovu?“ ptám se.
„Jasně,“ směje se. „Nechutná?“
„No, nevím.“ Ale napiju se znova a překvapivě to chutná trochu lépe. Nebo lépe řečeno, ten chuťový zážitek není tak intenzitní, jak když jsem nevěděla, do čeho jdu.
„Pití Yerba mate je hluboko zakořeněným rituálem v kultuře původních obyvatel Jižní Ameriky. Dnes je to součást rituálů nás gauchů v Jižní Brazilii, Argentině a Uruguai. Jižní Amerika je velká a konkrétně sever a jih Brazílie je jako černá a bílá – doslova. Podívá se na mě, zda chápu, a doplňuje tak mé zeměpisné znalosti. „Tradice doslova přikazuje popíjet ho ve větší skupině osob. Ale i ve dvou to má své kouzlo, které v daný okamžik jedince propojuje. Tím, že se k pití používá jedna bombilla, stává se Yerba mate prostředkem sblížení a přátelství.“ Natáhne do bombilly svůj příděl a pokračuje: „O bylině se traduje, že má léčivé účinky. Prokázané jsou třeba účinky na cholesterol. Pro nás je to prostě nápoj dlouhověkosti. Nikdo moc neřeší, co v bylině vlastně je a jak působí. My víme, že působí dobře, nepotřebujeme vysvětlení. Já sám mám s přípravou a pitím spojený pocit pohody a klidu. Je to pro mě meditace, kterou strávím s někým blízkým,“ rozpovídá se Klaus a se zavřenýma očima si opět usrkne z bombilly. Přemýšlím, jaký náš rituál bych mu na oplátku ukázala já. Moc mě toho nenapadá, panák zelené hozený do půllitru piva by asi nebylo to pravé ořechové.