Z bylinného herbáře - HLUCHAVKA

Článek je přepisem z knihy Duše rostlin od Wolfa Dietera Storla. Zajímáte-li se o účinky bylin, jeho knihy by neměly ve Vaší knihovně chybět. Z jeho popisu máte pocit, že s nimi umí mluvit.
 
Informace o hluchavce jsem vybrala proto, že teď je zrovna období, kdy ji můžete nalézat v plném květu a poprosit ji o uzdravení.
 

Hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum)

Prastará ochranná bylina, zasvěcená Venuši

 
U nás je k nalezení spíše hluchavka nachová, ale jak píše sám Storl, tak v lidovém léčitelství se nerozlišovalo mezi různými kvetoucími druhy, například mezi hluchavkou purpurovou (Lamium purpureum - na obrázku) a popisovanou hluchavkou skvrnitou.
 
hluchavka
Na jaře, ze vzdálených hvězd vysokých nebes,
přitahované mocí lásky,
proudí jako o překot svíjející se rostlinné bytosti
dolů do klína Země, potápějíce se do hlubiny blaženého moře,
vstřebávajíce pozemské látky a zcela se oddávajíce přítomnosti.
Naplněni jasem slunce, zahaleni do prachových šatů,
točí se vířivě ve svém tanci,
kvetou a hrají si jako děti,
až je večer opět zavolá domů do hvězdné vlasti
do nebeského stanu.
Jejich uhlíková těla je nechají spadnout.
Jejich pestré květy uvadají a chovají se jako písně,
jako bezduchá těla leží pohozené,
jako odložené oblečení, stopy v prachu.
Země přece, ta laskavá, uchovává
spolehlivě v bezpečí svého klína vzpomínku semen.
Jak květina, tak i člověk!
Nic neodejde, nic nemůže zůstat
v pozemsky nebeském milostném hemžení.
Hluchavky jsou hluché kopřivy. Když se na ně podíváme povrchně, zvlášť než začnou kvést, mohli bychom je zaměnit s kopřivami. Protože jejich listům chybí žahavé chloupky, nepálí a nešlehají. V tomto smyslu to jsou „mrtvé“ kopřivy (anglicky dead nettle, francouzsky ortie morte) nebo, jak se říká v dolní němčině Doofnetteln „hloupé“ kopřivy.
 
Hluchavky – o tom byli lidé kdysi přesvědčení – jsou ženy kopřiv. Jedny jsou jemné, chladné a vlhké, ty druhé bojeschopné, ohnivé a ostré. V renesanci se hluchavky zasvěcovaly Venuši, bohyni lásky a vládkyni pohlavních orgánů, a kopřivy Marsu, válečníkovi a vládci ohnivé rudé krve. Podle tohoto schématu bylo také jejich využití jako léčivých bylin.
 

Hluchavka v lidovém léčitelství

Hluchavka byla proto jedním z nejdůležitějších prostředků ženského léčitelství. Hluchavka bílá (L. album) se používala především při bělotoku u žen, purpurová oproti tomu jako prostředek na zastavení krve při menstruačních problémech.
 
V lidovém léčitelství se nerozlišovalo striktně mezi různými načervenale kvetoucími druhy, například mezi hluchavkou purpurovou (L. purpureum) a hluchavkou skvrnitou, protože jejich účinek byl posuzován podobně. Hluchavka skvrnitá se považovala, vedle jejího gynekologického využití, také za dobrý léčebný prostředek při červené úplavici a obzvlášť při onemocněních sleziny.
 

Hluchavka a šamani či antičtí lékaři

Léčebné využití hluchavky purpurové je v našem evropském kulturním prostřední prastaré. Antičtí lékaři ji využívali stejně jako léčitelé Germánů nebo Keltů. Ve sbírce Lacnunga, anglosaském bylinném požehnání, se dozvíme o šamanské léčivé seanci, ve které duchové nemoci proudili přes kopec a přitom vypustili krupobití šípů na své lidské oběti.
Lachsnerovi (šamanovi) se podařilo odvrátit střely štítem z lipového dřeva, dostat ven šípy duchů z těla postižených zpěvem a odvrátit je zpět na démony nemocí. Své léčivé zaříkání uzavírá následujícími slovy: „Nyní se uzdrav! Pán ti pomůže! Vezmi svůj nůž a ponoř jej do masti.“
Jaké bylo složení této masti? Prozradíme to? Mast se skládala z hluchavky purpurové (eade netele), která se společně s kopretinou řimbabou a jitrocelem uvařila v másle. Pomáhá při zraněních magickými šípy, nezávisle na tom, zda byly vystřeleny bohy (Ásové), Elfy (Ylfa) nebo čaroději (Haegtessan).
 
Už od doby kamenné se připravovaly mladé špičky výhonků jako planá zelenina.
 
Hluchavku bílou zase popisuje jako bylinu, která se cítí dobře v blízkosti lidí, a ti se k ní vždy chovali s patřičnou úctou. Tuto bylinu z čeledi hluchavkovitých nazývali Archangelica flore alba Archanděl s bílým květem. Jako Archangel ji znají Britové dodnes. Jako bylina smějící se matky“ je tato hluchavka známá v Číně. A pro křesťany byla charakteristickým rysem Marie, Matky Boží. Je čistá, bílá, mírná a laskavá jako panna a bez bolesti, protože nikdy neměla žhavé chlupy, které jsou charakteristické pro kopřivu.
 

Hluchavka se sbírá v době jejího květu (cca od května - nyní již od dubna do září). Buď se sbírají pouze květy, nebo se uštipují květy i s okolními listy.

Sušit ji můžete rychle na slunci, nebo v domácích sušičkách, ale z energetického hlediska doporučuji to sluníčko. Je pak potřeba ji hermeticky uzavřít, aby nenavlhla (zhnědne a ztrácí na kvalitě).

Z květů si pak připravujte odvar, denně je dobré pít cca 3 šálky (1 šálek = 2 kávové lžíce sušených květů).

Výluh z kořene se používal jako přírodní žluté barvivo vlasů. Pro blondýnky tedy ideální přeliv na vlasy po každém mytí.

Listy hluchavky lze použít do jarních polévek nebo jako nádivku či koření.

 
 
ZDROJ
Storl, Wolf-Dieter, Duše rostlin - poselství a léčivá síla z bylinné říše, vydalo nakladatelství Kořeny - Suchý Radek, I. vydání 2018, strana 59 a 66, ISBN 978-80-906629-6-4.